metody

Technika laserového záblesku (LFA)

na základě např. ASTM E1461, DIN EN 821-2, DIN 30905, ISO 22007-4, ISO 18755.

Kontakt na laboratoř

Princip metody LFA

Laserová metoda nebo metoda světelného záblesku se používá k měření tepelné difuzivity různých materiálů.

Přední povrch rovinného vzorku je zahříván světelným impulsem a výsledný nárůst teploty na zadní straně vzorku je zaznamenáván jako funkce času. Čím vyšší je Tepelná difuzivitaTepelná difuzivita (a s jednotkou mm2/s) je specifická vlastnost materiálu, která charakterizuje nestacionární vedení tepla. Tato hodnota popisuje, jak rychle materiál reaguje na změnu teploty.tepelná difuzivita, tím rychleji vzrůstá teplota na zadní straně.

Schéma znázorňující techniku laserového záblesku (LFA) pro měření tepelné vodivosti s vyznačením polohy vzorku a uspořádání zařízení. — Obrázek 1

Graf znázorňující metodu laserového záblesku (LFA) pro měření tepelné vodivosti, který ukazuje nárůst teploty v čase. — Obrázek 2

V jednorozměrném případě se nárůst tepelné difuzivity vypočítá z tohoto nárůstu teploty takto:

a = 0,1388 ⋅ d² / t0,5 s
a - Tepelná difuzivitaTepelná difuzivita (a s jednotkou mm2/s) je specifická vlastnost materiálu, která charakterizuje nestacionární vedení tepla. Tato hodnota popisuje, jak rychle materiál reaguje na změnu teploty.Tepelná difuzivita v cm²/s
d - Tloušťka vzorku v cm
t0,5 - Doba do poloviny minima v s

U všech přístrojůNETZSCH s laserovým zábleskem (LFA) lze stanovit tepelnou difuzivitu a měrnou tepelnou kapacitu. Tyto údaje se pak použijí pro výpočet tepelné vodivosti.

NETZSCH Systémy LFA