metody
Technika laserového záblesku (LFA)
na základě např. ASTM E1461, DIN EN 821-2, DIN 30905, ISO 22007-4, ISO 18755.
Princip metody LFA
Laserová metoda nebo metoda světelného záblesku se používá k měření tepelné difuzivity různých materiálů.
Přední povrch rovinného vzorku je zahříván světelným impulsem a výsledný nárůst teploty na zadní straně vzorku je zaznamenáván jako funkce času. Čím vyšší je Tepelná difuzivitaTepelná difuzivita (a s jednotkou mm2/s) je specifická vlastnost materiálu, která charakterizuje nestacionární vedení tepla. Tato hodnota popisuje, jak rychle materiál reaguje na změnu teploty.tepelná difuzivita, tím rychleji vzrůstá teplota na zadní straně.
V jednorozměrném případě se nárůst tepelné difuzivity vypočítá z tohoto nárůstu teploty takto:
a = 0,1388 ⋅ d² / t0,5 s
a - Tepelná difuzivitaTepelná difuzivita (a s jednotkou mm2/s) je specifická vlastnost materiálu, která charakterizuje nestacionární vedení tepla. Tato hodnota popisuje, jak rychle materiál reaguje na změnu teploty.Tepelná difuzivita v cm²/s
d - Tloušťka vzorku v cm
t0,5 - Doba do poloviny minima v s
U všech přístrojůNETZSCH s laserovým zábleskem (LFA) lze stanovit tepelnou difuzivitu a měrnou tepelnou kapacitu. Tyto údaje se pak použijí pro výpočet tepelné vodivosti.
